V devadesátémsedmém jsem uchopil svůj první kompaktní fotoaparát a tím začal pronikat do světa sklíček-čoček a pohledů skrze ně. V současnosti fotím převážně svatby a ve volném čase dokumentuji náš rodinný život ve všech jeho podobách. Fotografování, stejně jako život sám, je pro mě velké dobrodružství, těším se na vše nové, co s sebou přinese.
Rád naslouchám lidem, dívám se jak žijí, z čeho se radují či jaká trápení mají. Vnímám přírodu jak dýchá, co nám dává a s velkou pokorou se před ní skláním.
Štěstí je pro mě má žena Ika, náš syn František a dcera Josefínka, výlety bez cíle, které společně podnikáme, barevné kulichy z různých koutů světa, čerstvé rohlíky s dukem a mlékem…
Obdivuji pana Holomíčka, jeho přistup k životu i jeho tvorbu.

Ráda se dívám kolem sebe. Jen tak tiše sleduji ty malé i velké události kolem nás. Nikdy se nejspíš nepřestanu divit, kolik je tu toho pro nás přichystáno. Stačí jen se rozhlédnout, nikde to nekončí.
Věřím v dobro a v jeho sílu.
Mám ráda básně Jana Skácela, bylinkové čaje, obrazy Zdeňka Hajného, jízdu vlakem, odpolední slunce na schodech domu mých rodičů, kapličku za vesnicí, hudbu Zuzky Navarové, vzpomínky na dětství..
Miluji svou rodinu..
V hlavě mám pořád zástupy myšlenek a fotografie je pro mě způsob, jak se ztišit. Jak na chvilku zastavit ty debaty, které v sobě vedu a prostě, jak říká František… „být teď a tady“… teprve pak dokážu vnímat nejen očima, ale i srdcem… a právě ty okamžiky se pokouším zachytit.